Botellón
🍾 Botellón – aneb, jak mi španělské fiesty pomáhaly přežít
Na přelomu tisíciletí bylo Španělsko úplně jiné než dnes. Turistické, ale ne přeplněné.
Svobodné, ale méně přeregulované. A hlavně – mladí lidé si uměli užívat života po svém.
Jedním z tehdejších fenoménů byl botellón.
Co to vlastně byl „botellón“?
Ve zkratce: masivní víkendová pouliční párty. Místo drahých hospod a barů se mladí scházeli na plážích, v parcích nebo na opuštěných parkovištích za městem. Někdy se na jednom místě sešlo i dvacet tisíc lidí.
Každý si přinesl, co chtěl – většinou levný alkohol ze supermarketu (4–10 € za láhev), párky, limonády, plastové kelímky, led a repráky.
Vznikaly spontánní hloučky přátel, které si dělaly drinky vlastní rukou, seděly v kruzích, povídaly si, tančily, hrála jim muzika – a každý měl tu svou.Jeden roh techno, vedle reggaeton, dál trance, flamenco, rock.
Všude smích, hlasitost, ohně.
Totální chaos, který ale fungoval.
Prostě botellón.
Proč to vzniklo?
Jednoduše – protože pít v restauracích bylo (a je) ve Španělsku drahé.
Mladí si tak vytvořili vlastní způsob zábavy, svobodný a levný.
Koupit flašku v supermarketu, přihodit kolu a jít na pláž byl pro ně naprosto normální páteční nebo sobotní rituál.
A fungovalo to. Tisíce mladých lidí si užívaly večery bez hlídání, v kruzích, kde nebylo potřeba si nic objednávat ani se tvářit „společensky“.
Jak to vypadalo z pohledu člověka bez domova?
Pro mě – v té době bez peněz, bez jídla, bez střechy nad hlavou – byl botellón záchranou. Nechodil jsem se bavit, ale přišel jsem brzy ráno, když bylo po všem. A co zůstalo, to byla moje šance přežít.
Všude byly zapomenuté peněženky, řetízky, mobily, jídlo, pití. V tom obřím nepořádku se vždycky něco našlo. Lidi usínali na pláži, někteří se vraceli autem v polospánku, jiní zůstali až do svítání. A já mezi nimi – tiše, nenápadně, s očima po zemi. Hledal jsem cokoliv, co by mi dalo další den života.
V té době nebylo ve Španělsku tolik emigrantů ani bezdomovců. Často jsem byl jediný, kdo tudy ráno prošel. A i když to zní zvláštně, ten ranní sběr po nočním chaosu pro mě znamenal obživu.
Proč se to zakázalo?
Botellón byl divoký, neřízený, hlučný. Města se postupně začala bránit:
- objevilo se příliš mnoho nepořádku,
- lidé si stěžovali na hluk a vandalismus,
- a úřady začaly tlačit na ochranu veřejného pořádku a životního prostředí.
Vznikly nové zákony, které zakázaly konzumaci alkoholu na veřejnosti, hlavně ve velkém. Botellón se začal přesouvat do uzavřených prostor, nebo se z něj stala „ilegální zábava“. Dnes už ho najdeš jen výjimečně, a rozhodně ne v takovém rozsahu jako dřív.
Dnes už je to jen vzpomínka
Botellón, z mého pohledu nebyl jen party. Byl to sociální jev – upřímný, neuhlazený, špinavý, ale lidský.
A pro mě osobně to byl způsob, jak přežít, když jsem neměl nic.
Dnes už bych asi těžko našel podobné místo, kde by mi anonymní dav „věnoval“ jídlo, drobné nebo spacák jen tím, že se opil a něco ztratil. Ale vzpomínka zůstává. A přestože chápu, proč se to muselo zakázat, kousek té svobody a chaotické radosti ve mně zůstává dodnes.
🎸 Ještě jedna vzpomínka… a pláž, co nikdy neutichne
Jednou – už po několika letech ve Španělsku – jsem se toulal po severovýchodním pobřeží, někde poblíž Pamplony. Bylo léto a já hledal místo na přespání. Schoval jsem se za nějaký stadion do křoví a připravoval se na další obyčejnou noc. Ale kolem deváté večer se to celé rozezvučelo – hlasitá hudba, křik, rytmus.
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co to vlastně slyším. Iron Maiden. Živě.
Přímo přede mnou – i když za zdí. Dvě a půl hodiny totálního zážitku. Koncert, na který jsem neměl peníze, ale přesto jsem ho dostal. Zdarma, zpoza keře.
Ráno jsem tam navíc našel pár věcí, které mi pomohly přežít další dny. Peníze, zbytky jídla, zapomenuté předměty… Stačilo jen být ve správný čas na správném místě.
🔥 Botellón sice skončil, ale pláže ho nenechaly umřít
Dnes už klasický botellón v té podobě, jaký jsem zažil já, prakticky neexistuje.
Ale pláže žijí dál – hlavně při velkých svátcích jako je Noche de San Juan.
To se zapalují ohně, pálí staré věci, pije se, slaví se, hraje hudba, bohatší města nebo vesnice i ohňostroje – a lidé si na chvíli připomenou, že svoboda a radost se nedají úplně zakázat.
Možná je to jiné než dřív, ale něco z toho chaosu, dýmu, smíchu a svobody pořád na těch španělských plážích zůstalo.