Krása, ale i smrtelná past
Spaní pod širákem ve Španělsku: Krása, svoboda, ale i smrtelná past
Když spíš venku, cítíš se svobodně. Obloha nad hlavou, šum větru v olivovnících nebo borovicích, noční klid a teplo jihu. Ale pozor – příroda je tu krásná, ale neodpouští chyby. A jedno z největších nebezpečí, které ve Španělsku (a taky Portugalsku nebo Francii) hrozí, jsou přívalové deště. Říká se jim temporal nebo gota fría. Přijdou bez varování. A pak už je pozdě.
Vyschlá koryta = smrtící past
Celý rok jsi zvyklý, že v řece není ani kapka. Vyschlé dno, ideální místo na spaní nebo parkování dodávky. V noci klid, ráno zpěv ptáků. Ale pak se něco změní. Kdesi v horách zaprší, a během pár minut se z nevinného koryta stane divoká řeka. Ani o tom nemusíš vědět – až do chvíle, kdy tě voda smete i se vším, co máš. A už není cesta zpět.
Umírají stovky lidí ročně
Tohle není strašení. Každý rok takhle umírají lidé – místní i cizinci. Turisti, nomádi, bezdomovci, dobrodruzi. Stačí jedno špatné rozhodnutí. Jedna noc ve špatném místě. A je konec.
Jak se chránit?
- Nikdy nenocuj v korytě řeky, i když vypadá úplně suché.
- Vyhýbej se údolím a soutěskám, kde může voda rychle stéct.
- Pozor na podmáčenou půdu – pokud se ti boty nebo spacák ráno lepí k hlíně, nebyl jsi daleko od průšvihu.
- Sleduj počasí. V létě a na podzim přichází temporály hlavně večer a v noci.
- Místní to ví. Pokud ti někdo říká, ať tam nespíš – poslechni.
- Radši si najdi kus suchého kopce nebo olivový háj daleko od svahu.
Moje rada?
Za ty roky venku jsem zažil nejednu noc, kdy mi šlo o život. A většinou to nebyla zima nebo hlad – byla to voda. Ráno se probudíš, a kolem tebe už není louka, ale řeka. Zatopený spacák, ztracený batoh. A štěstí, že jsi vůbec přežil.
Spaní venku je krásné, ale musíš být vnímavý. Příroda tě naučí pokoru – nebo tě odnese.
Příběh z Portugalska: voda, která mohla zabít
Moje první setkání s tímhle fenoménem přišlo v Portugalsku. Bylo to nečekané a kruté.
Nejdřív začalo foukat – ale tak, že vítr rval větve a déšť nepadal shora, ale letěl vodorovně. Nebylo se kam schovat, byl jsem na okresní silnici někde v lesích. Kryl jsem se za mohutným stromem, možná to byl jedlý kaštan. Voda se kolem mě začala hromadit. Po kotníky. Až se to na chvíli uklidnilo, šel jsem dál – promáčený, třesoucí se zimou.
U cesty jsem narazil na opuštěný dům s velkou terasou. Vlezl jsem tam, byl jsem rád, že jsem aspoň trochu v suchu. Jenže za pár minut se ze svahu nad mnou vyvalil příval vody. Jako by se nahoře utrhla přehrada. Ta masa s sebou nesla dřevo a kameny – některé velké jako kufr. Stačilo by být o pár metrů jinde a možná bych tu už dnes nepsal.
Nakonec jsem se dostal dál po cestě a narazil na malou kavárnu. Místní Portugalci byli neskutečně hodní – dali mi kafe a vůbec neřešili čas, když viděli, že se potřebuju osušit, Nechali mě tam sedět celé odpoledne i když jsem měl posledních pár escudos. Ta horká káva a lidská dobrota mi tehdy zachránily víc než jen tělo.
Nepodceňuj varování – nejsi nesmrtelný
Ještě jedna důležitá věc, kterou jsem pochopil až časem: když tě třeba uprostřed dne vyženou policajti z vyschlého koryta, nedělej z toho tragédii. Nemusí jít o velkou řeku – klidně to může být malý potok široký tři metry, třeba pod mostem. Místo vypadá jako ideální úkryt nebo prostor na přespání.
Ale pak kolem projede hlídka na motorkách, zkontroluje rajón – a řeknou ti, ať se zbalíš a vypadneš. Někdo by si mohl říct, že jim vadí bezdomovci, nebo že prudí turisty. Ale pravda je jinde – oni vědí, že při prvním dešti může tohle místo zmizet pod vodou během pár minut.
Takže si to neber osobně. Oni tě nevyhánějí – oni tě chrání. A dělají to proto, že už možná někde našli někoho, kdo varování neposlechl.
Přežít venku není jen o odvaze. Je to o pokoře, vnímání a respektu k přírodě.
📹 Video: The Telegraph (YouTube) – Záplavy ve Španělsku