Alicante
Můj první somr a jak mě okradli u přístavu v Alicante
Toho dne jsem se dostal ke slavnému přístavu Alicante – puerto. Netušil jsem, že právě tady zažiju svůj první somr a zároveň první krádež.
V noci jsem přespal někde ve skalách mezi Alicante a San Juan.
Je tam mezi městy asi tříkilometrová, dnes už moderní silnice.
Pod ní, směrem k moři, pár vysokých hotelů, i s tenisovými kurty, ale jinak nic zvláštního pro mě – jen skály, kam asi moc lidí nechodí, protože odtud často padají kameny.
Právě proto jsem si tam našel místečko k přespání – kvůli samotě.
Na tom San Juan není nic moc zvláštního, tak jsem šel dál, až do Alicante.
A tam mě to fakt mile překvapilo.
Přístav byl krásný – dneska je to sportovní marina, plná luxusních jachet, jak z filmu.
Člověk si připadá skoro jako v Miami.
Takhle to tam vypadá v noci, když to je krásně osvětlené.
Je vidět, že tam žijí samí milionáři. Všude kolem drahý kluby, čistý město, žádní podezřelí lidi, všechno uhlazený a hlídaný.
Já jsem tam do toho světa samozřejmě vůbec nezapadal – po několikaměsíční chůzi, s batohem přes rameno, zarostlej, otrhanej… a hlavně cizí. Nechtěl jsem se tam moc ukazovat, ale zase jsem si říkal – kde jsou prachy, tam může být i příležitost.
Tak jsem bloumal kolem přístavu, jenže za dvě hodiny jsem měl všechno prochozený a na místa, kam jsem chtěl, jsem se stejně nedostal.
Byly to soukromý přístavy, oplocený, s hlídači. A už jsem budil pozornost.
Ale měl jsem štěstí – našel jsem 500 peset.
Na moje poměry slušná pálka.
Abych to nějak přirovnal, mohl jsem si za to koupit například:
Tabák na tři dny, nějaký bagety, víno a ještě by mi něco zbylo na kafe.
Tenkrát bylo všechno levnější. Sedl jsem si na lavičku, zapálil cigáro, upíjel zbylý víno z předešlého dne a kochal se tím kýčovitě krásným přístavem v poledním slunku.
Okraden při somrování v přístavu Alicante (puerto)
A pak mě napadlo něco blbýho.
Viděl jsem pod lavičkou plechovou krabičku, asi od bonbónů, tak jsem si ji vzal, že se bude hodit na sirky, nebo tabák.
A jak jsem ji držel v ruce, napadlo mě zkusit žebrat – jako to dělají ostatní tuláci.
Sedl jsem si na okraj mola, nohy směrem k vodě, krabičku jsem položil vedle sebe – a čekal.
Bylo to takové paseo, (pěší zóna),
kde chodí na procházku přístavem hodně lidí. Tak jsem si říkal, že snad každému dojde, co ta krabička znamená.
Jenže já jsem se strašně styděl.
Nedíval jsem se na lidi, jenom do vody. Dvě hodiny si mě nikdo ani nevšiml.
Tak jsem tam jako návnadu položil těch 500 peset, co jsem našel.
Po chvíli přišel nějaký chlap.
Viděl jsem ho koutkem oka, jak se ke mně sklání. Zacinkala mince. Říkal jsem si – no konečně, první…
Ale když jsem se po chvíli podíval do krabičky, nebylo tam vůbec nic. Ani těch mých 500 peset.
Prostě mě, žebráka, bez ostudy okradl.
Nešel jsem za ním.
Neměl jsem sílu, ani chuť.
Už jsem měl v sobě trochu vína a říkal jsem si, že by mě ještě mohl zbít.
Tak dopadl můj první somr.
Ha ha ha.
Místo abych něco vydělal, tak jsem přišel o všechno. Jak se říká – lehce nabyl, lehce pozbyl.
A zas další zkušenost do sbírky…
Zajímavý bylo, že ten chlap vypadal úplně normálně. Čistě, slušně, asi měl práci i peníze.
A stejně okradl žebráka.
Farář a jeho taška s jídlem
Ale měl jsem štěstí v neštěstí.
Potkal jsem jinýho chlapa, co byl na tom podobně jako já. Ten mi poradil kostel, kde mi farář na moji prosbu dal 1000 peset, plnou tašku jídla a ještě mě nechal vykoupat.
Jméno kostela už nevím, ale byl někde v kopečku nad městem. Nikdy jsem se tam už nevrátil.
V Alicante jsem zůstal asi dva dny. Každou noc jsem se vracel do těch skal mezi městy, jak už jsem psal. A celkově to tam proběhlo v klidu.
Zajímavost: Proč je přístav v Alicante tak luxusní?
Alicante se díky své poloze na pobřeží Costa Blanca, celoročně teplému klimatu a výbornému zázemí stalo vyhledávaným cílem bohatých Evropanů i světových investorů.
Místní sportovní přístav Marina Alicante nabízí více než 700 kotvišť pro jachty a lodě všeho druhu, od menších plavidel, až po luxusní superjachty.
Přístav je hlídaný 24 hodin denně, disponuje moderním technickým servisem a službami na úrovni pětihvězdičkových resortů.
Často tu kotví lodě celebrit, sportovců a podnikatelů z celého světa.
To všechno dělá z Alicante jedno z nejluxusnějších a nejdražších míst na pobřeží Středozemního moře – a přitom pořád relativně nenápadné, mimo pozornost davů turistů.
Pokud máš v plánu někdy navštívit Španělsko jako turista, Alicante aspoň na den doporučuji.
Proč si vybírají ti šťastnější právě Alicante?
- blízkost mezinárodního letiště (Alicante–Elche)
- nízké daně a vstřícná legislativa pro investory
- klidná atmosféra a vysoká bezpečnost
- výborné podmínky pro plavbu, jachting a sport