Zpátky v čase: Španělsko 1999
Zpátky v čase: Španělsko před vstupem Česka do EU – a proč se dnes už razítka v pase neřeší
Když jsem v roce 1999 poprvé vkročil na španělskou půdu, byl svět – a obzvláště pravidla pro cestování a pobyt – úplně jiný než dnes. Jako český občan jsem tehdy do Španělska vstupoval ze země, která ještě nebyla součástí Evropské unie, natož Schengenského prostoru volného pohybu. To znamenalo, že na hranicích a letištích probíhaly pasové kontroly s daleko větší důsledností a prokazování délky pobytu bylo zásadní.
Byla to doba, kdy razítko v pase s datem příjezdu bylo pro policii běžným požadavkem, aby si ověřili, zda nepobýváte v zemi nelegálně či déle, než je povoleno. Moje zkušenost, kdy mě španělská policie opakovaně kontrolovala a chtěla vidět toto razítko, byla tehdy naprosto běžná. Vysvětlovat jim, že jsem přijel kamionem a nikde nebyl oficiálně ubytován, byl vždycky malý oříšek.
Dnes je situace diametrálně odlišná.
Díky vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 a následně do Schengenského prostoru, se pro české občany otevřely dveře k volnému pohybu. Už nepotřebujeme víza, ani se nemusíme registrovat pro krátkodobý pobyt do 90 dnů. Pasové kontroly na vnitřních hranicích EU jsou minulostí a razítka v pase pro vstup/výstup z EU zemí už prostě nedostáváme, protože to není nutné.
Tato změna nám přinesla obrovskou svobodu a zjednodušení cestování i pobytu. Ukazuje to, jak moc se Evropa za posledních pětadvacet let posunula a jak se stala otevřenější pro své občany.
Právo na práci: Záludnosti přechodného období
Ačkoliv se vstupem do EU v roce 2004 otevřely pro české občany hranice, volný pohyb osob se zpočátku nevztahoval automaticky na volný pohyb pracovníků. Mnoho zemí EU, včetně Španělska, si stanovilo takzvaná přechodná období, během nichž mohly omezit přístup občanů nově přistoupivších zemí na svůj pracovní trh.
To znamenalo, že i po vstupu České republiky do EU v roce 2004, ačkoliv jste mohli do Španělska volně cestovat a pobývat, zaměstnat se jako běžný zaměstnanec bylo po určitou dobu stále problematické, nebo dokonce nemožné, bez splnění dalších podmínek. Tato moje zkušenost, že jsem mohl legálně pracovat jen na základě vlastní živnosti, a to až do roku 2005, je přesným odrazem tehdejší situace. Teprve po skončení těchto přechodných období (která se pro ČR v jednotlivých zemích lišila, ale často končila kolem roku 2006-2007) získali čeští občané plný přístup na pracovní trhy ostatních členských států.
Tento fakt je klíčový pro pochopení, jak se pravidla volného pohybu v praxi vyvíjela, a připomíná, že cesta k plné integraci nebyla vždy okamžitá a bez překážek.
Tady dávám odkaz na další stránku o informacích: